Nejčastější otázky

Co s sebou potřebuji vzít na logopedii?
Doporučení obvodního lékaře, kartičku pojišťovny, případně zprávy od jiných specialistů (foniatr, PPP, SPC, psycholog, psychiatr, neurolog...).
Kdy máme začít s dítětem chodit na logopedii?
Informujte se u praktického lékaře svého dítěte (lékař musí vystavit doporučení). Naše doporučení jsou následující: pokud se Vám něco „nezdá”, nemeškejte, prodiskutujte situaci s pediatrem a přijďte nechat dítě vyšetřit. Dále přijďte ve 3 letech věku dítěte, pokud dítě nemluví, ve 4 letech věku dítěte pokud mluví velmi špatně (neumí hlásky VF, KGCH, ŤĎŇ apod.) nebo v 5 letech věku dítěte pokud neumí LRŘ či nějakou řadu sykavek (CSZ, ČŠŽ).
Proč musíme jít na vyšetření sluchu?
Pokud Vás s dítětem některý ze specialistů pošle na foniatrii či ORL, neváhejte. Pokud dítě špatně slyší, nemůžeme efektivním způsobem nacvičovat správnou realizaci hlásek a rozvíjet tak řeč dítěte.
Jak často se na logopedii dochází?
Tuto otázku není jednoduché zodpovědět. Každý logoped má jiné možnosti, jiné seskupení klientů s různou náročností diagnóz. Logopedickou terapii je však vhodné mít zhruba co 14 dní. Častější terapie jsou možné u klientů s náročnější diagnózou, nebo pokud to vyžaduje situace. V průběhu terapie klinický logoped naučí rodiče i dítě (nebo dospělého klienta) postup, jak danou problematiku procvičovat. Tento postup je nutno pravidelně cvičit, klient potřebuje dostatek času pro nacvičení úkolu. 14 dní je taková adekvátní doba. Pokud ale již fixujeme (upevňujeme) nacvičené dovednosti, mohou terapie následovat po delším časovém úseku – např. po měsíci, po půl roce apod.
Jak často máme logopedická cvičení procvičovat?
Každý klinický logoped asi tuto otázku zodpoví jinak, ale obecně platí zásada „krátce a často“. Pokud dítě cvičeními přetížíte, většinou se stane, že bude mít vůči logopedii averzi a úplně se „zasekne“. Pokud cvičíte nárazově např. jednou za týden a pořádně, tak se procvičovaná látka „nedostane pod kůži“. Uvědomte si, že kdybyste se chtěli zdokonalit např. v angličtině, musíte se učit pravidelně. Nebo pokud byste se soustředili na fitness cvičení a chtěli si zlepšit postavu, dokážete to pouze s pomocí pravidelných cvičení. To platí i o logopedii.
Co je to SPC a proč tam musíme zajít?
SPC je speciálně pedagogické centrum, které se zaměřuje na péči o děti s nějakým postižením. Např. existují SPC pro vady řeči, SPC pro vady sluchu apod. Pokud jste s Vaším dítětem odesláni na vyšetření např. do SPC pro vady řeči, projdete vstupním vyšetřením (sepsáním anamnestických údajů o rodině a dítěti) a Vaše dítě bude vyšetřeno různými testy např. psychologickými testy, testem laterality, testy orientovanými na řečové dovednosti, bude diagnostikována kresba dítěte apod. Pokud má dítě nějaký problém s řečí, sluchem, zrakem..., je právě SPC to správné místo, kde můžete dostat základní informace o správném výběru školy pro Vaše dítě. Pracovníci SPC dále mohou docházet do školských zařízení, školská zařízení připravovat na integraci dítěte s postižením, probírat s učiteli dané školy problematiku zařazeného dítěte apod.
Co je to PPP?
PPP je pedagogicko-psychologická poradna. Většinou jsou zde odeslány děti proto, aby se zjistilo, zda jsou adekvátně připraveny na povinnou školní docházku, nebo bude vhodný její odklad. Pracovníci PPP hodnotí u dítěte vývoj kresby, řečové dovednosti, samostatnost dítěte, soustředěnost, grafomotoriku a další dovednosti, které jsou pro zvládání školní docházky důležité.
Proč logoped sleduje kresbu mého dítěte?
Dětská kresba podle psychologického výzkumu prochází různými stádii, podle kterých poznáme, zda se dítě vyvíjí správným způsobem. Například je v pořádku, když dítě zprvu jen čmárá tužkou, posléze např. zkouší kreslit kola, poté tzv. hlavonožce, následně zapojuje stále více detailů (bříško, krk, prsty, boty...), až je nakonec kresba lidské postavy úplná. Pokud by ale dítě například ve věku 5 let stále kreslilo hlavonožce (což je hlava, ze které vycházejí 4 končetiny, bez krku a bez břicha), musíme zkoumat, proč se kresba nevyvíjí. Často k jinému vývoji kresby dochází u mentálně postižených, u autistů, ale také u dětí, které mají problém s motorikou rukou nebo nemají vyhraněnou ruku pro kreslení.
Jak souvisí motorika těla s logopedií?
Musíme si přiznat, že se děti hýbají daleko méně než my, když jsme jako pětiletí lezli po stromech. Pokud dítě není motoricky zdatné, nemůžeme čekat, že bude umět ovládat tak malý sval, jako je jazyk. V tomto případě klinický logoped zvolí různá koordinační cvičení pro rozvoj jemné motoriky rukou, ale především také cvičení pro rozcvičení motoriky tvářových svalů a svalů jazyka.
Na co potřebujeme vyšetření psychologem?
Často je klinický logoped první (možná i jediný) specialista, ke kterému se svým dítětem pravidelně docházíte. Pokud klinický logoped doporučí, abyste se objednali k psychologovi, má k tomu jistě své oprávněné důvody. Ví například, jak by se mělo dítě chovat, aby co nejlépe zvládlo nástup do první třídy. Třeba nepozorné, hyperaktivní děti mají se zaškolením výrazné potíže. Zvládnout tuto problematiku můžeme s pomocí psychologa. Projevy některých dětí neodpovídají věku. Proto je vhodné, aby je viděl psycholog. Každé dítě je něčím specifické. Pokud ale je toto specifikum moc výrazné, je vhodné, aby to zhodnotil právě psycholog.
Na co potřebujeme vyšetření u neurologa?
Pokud dostanete doporučení vyšetřit Vaše dítě u neurologa, ničeho se neobávejte a neváhejte! Hodně problémů s řečí (opoždění ve vývoji řeči, koktavost, autismus) je způsobeno drobnými dysfunkcemi mozku, které však dítěti neškodí. Jedná se o vývojovou odchylku. Neurolog ale musí zhodnotit, zda se nejedná o nic vážnějšího.
Proč musíme jít k psychiatrovi?
Hodně rodičů se bojí jít se svým dítětem k psychiatrovi. Jsou ale případy, kdy psycholog nestačí a je vhodné konzultovat stav dítěte u psychiatra. Psychiatr je lékař a na rozdíl od psychologa může předepisovat léky. Mluvíme tady o situacích hyperaktivit a nepozorností u dětí, dětské schizofrenii, autismu, úzkostných poruchách apod. Psychiatr Vás nemůže nutit dávat dítěti léky. Je ale nanejvýš vhodné si vyslechnout i jeho názor, popřípadě situaci konzultovat s praktickým lékařem.
Proč musíme nechat u dítěte odstranit nosní mandli?
Hodně rodičů zvažuje, zda nechat u svého dítěte odstranit nosní mandli kvůli opakujícím se rýmám. Je to velmi těžké rozhodování, protože se nikomu nelíbí dávat již malému dítěti narkózu (adenotomie = odstranění nosní mandle probíhající pod narkózou). Zeptejte se však ošetřujícího lékaře svého dítěte, zda zvětšená nosní mandle náhodou nemá negativní dopad na kvalitu sluchu dítěte!!!
Je odklad povinné školní docházky vhodný nebo nevhodný?
Záleží na konkrétním dítěti. Mnohdy trochu času navíc pomůže např. v rozvoji grafomotoriky, docvičí se logopedie, dítě se více osmělí a nemá již větší problémy v začlenění se apod. Nejlépe by stačilo pár měsíců, nebo třeba půl roku. To ale není v našem školském systému možné. Pokud si nejste jisti, zajděte se svým dítětem na PPP (pedagogicko-psychologickou poradnu), kde pracovníci PPP zhodnotí připravenost Vašeho dítěte na školu. Pokud Vám odborníci doporučí odklad povinné školní docházky, opravdu to zvažte. Když Vaše dítě nebude způsobilé k zaškolení, a přesto jej do školy dáte, může se stát, že bude mít problém stíhat ostatním spolužákům, budete muset zbytečně vše doma dohánět a mnohdy se stává, že rodiče své dítě „stáhnout“ zpět do školky. Opravdu raději dejte odklad, nebo se ještě o této situaci pobavte s pediatrem, logopedem, učitelkami v MŠ a nechte si poradit i od nich. Přece jen všichni tito odborníci přicházejí také pravidelně s Vaším dítětem do kontaktu. Na druhou stranu pokud zvažujete odklad povinné školní docházky jen kvůli tomu, aby si Vaše dítě prodloužilo dětství, tak to NEDOPORUČUJEME! Pokud je dítě na školu připravené, tak zbytečně promeškáte přirozenou zvídavost a chuť se něčemu novému přiučit. Může se stát, že o rok později bude Vaše dítě až moc vyspělé, úkoly ve škole půjdou tak snadno, že se bude nudit, vyrušovat a škola jej nebude bavit.
Jak se chovat ke koktavému?
Nesnažte se mu pomáhat, doplňovat to, co chce asi říct. Nechte člověka s koktavostí mluvit tak, jak dokáže. Můžete sami zpomalit tok svých slov. Ale hlavně - NESKÁKEJTE OSOBĚ S KOKTAVOSTÍ DO ŘEČI. Pokud dotyčný užívá při řeči nějaké strategie, které mu v plynulém řečovém projevu pomáhají, respektujte to. Koktavost je velice těžká řečová vada, za kterou člověk nemůže a jen tak se jí nezbaví. Od toho tu jsou odborníci. Můžete se snažit koktavému pomoct, ale věřte, že se s „dobře míněnými nevyžádanými radami“ potýká dnes a denně. Ke koktavému také buďte otevření, nedělejte, že koktavost neexistuje. Je možné, že když se koktavého na jeho koktavost přímo zeptáte, otevře se Vám a možná to vaši vzájemné komunikaci do budoucna výrazně pomůže. Platí zásada – představte si, jak by Vám bylo a jak byste chtěli, aby k Vám přistupovali ostatní lidi, kdybyste Vy trpěli koktavostí.
Jak se chovat k afatikovi (člověku, který má po mozkové příhodě řečové problémy)?
Mozková příhoda je vážná nemoc, velký handicap, který se Vašemu blízkému stal. Někteří lidé nemají žádné následky, ale často se stává, že má člověk postiženou motoriku ruky či nohy, postiženou řeč či porozumění řeči. Pokud se s afatikem setkáváte častěji, bude vhodné, když zjistíte (přímo se zeptáte jeho nebo rodinných příslušníků), co konkrétně mu činí problém – jestli výbavnost slov, porozumění řeči, psaní, čtení, může i koktat apod. Také se můžete informovat, jaké komunikační strategie na logopedii cvičí. Nicméně POZOR NA DŮSTOJNOST ČLOVĚKA. Afatik je sice nemocný, v těžké životní situaci, ale stále je to člověk a má svou důstojnost. Již něco prožil a mozek mu jinak pracuje normálně. Takže na něj nemluvte jako na dítě! Ještě jedna opomíjená oblast – psychika afatika. V rámci mozkové příhody se může stát, že bude poškozena ta oblast mozku, která zodpovídá za duševní pochody, nálady, psychickou rovnováhu apod. Může se stát, že se Vašemu známému změní nálada či emoce (dříve zuřivý člověk je mírný, nebo naopak, může být více paranoidní, nedůvěřivý, zapomnětlivý apod.). Nedělá to schválně, jedná se o poškození mozku, nemoc. NEZAPOMÍNEJTE NA TO!
Jak se chovat k autistovi?
Zeptejte se přímo rodičů. Každé dítě s autismem má svá specifika. Hlavně NESUĎTE RODIČE! Rodiče dětí s autismem i my specialisté máme zkušenost, že rodiče autistů jsou neustále poučováni, jak mají své dítě vychovávat.